Úvahy a inspirace

Dneska


Tak už je zase pátek a teprve včera bylo pondělí. Nějak jsem to úplně nevychytala, myšlenek mám sice spoustu, ale nějak jsem je nestihla důkladně zaznamenat, takže trochu improvizuji a podělím se o několik bodů z uplynulého týdne. Přísahám, že budu v psaní důslednější. Proto jsem taky začala tento blog, abych zjistila, jak moc složitý je každej týden něco napsat.

Dočetla jsem knížku Call me by your name, není to už úplně novinka, ale naprosto mě to uchvátilo. Ze studijních důvodů jsem se také hned podívala i na film, dokud jsem měla všechny pocity čerstvě v sobě a film je ještě potvrdil. Už dlouho jsem nečetla a neviděla něco tak krásného. Něco tak obyčejného a přitom krásného. Už dlouho ve mně nic nevyvolalo tolik emocí a přitom jde jen o popis jednoho léta, kdysi dávno, o jednu vzpomínku, kterou všichni máme. Přála bych si taky umět takhle mistrně a přitom jednoduše vyjádřit pocity. Musím si ještě přečíst i český překlad, protože je pod ním podepsaná překladatelka, kterou mám tu čest znát a taky mě moc zajímá, jak se s tím popasovala, protože některé pasáže jsem jí tedy opravdu nezáviděla.

Tento týden jsem si dala taky jedno Tinder rande s jedním Francouzem, co vlastně ani nebylo rande. Ano, přiznávám, oholila jsem si nohy a vzala pěkný kalhotky (koneckonců, světe div se, s Francouzem jsem ještě nespala), ale o to nešlo. Byl tu jen na pár dní, takže jsem ho provedla po centru, poučila ho trochu o historii České republiky a vysloužila jsem si (bože, to by byl báječný překlep, kdybych napsala vysouložila jsem si!) za to večeři. Nic víc. Bylo to milé, připomnělo mi to mé couchsurfingové časy, kdy jsem prováděla různé cizince po Praze a aspoň jsem si zase procvičila francouzštinu, kterou čím dál tím víc zapomínám, přestože pracuji ve francouzské firmě.

Zase jsem byla v kině. S tou stejnou kamarádkou jako na Ženách v běhu, ale tentokrát jsme zvolily film o dost intelektuálnější, čerstvě oceněný Oscarem za nejlepší ženský herecký výkon. Vyrazily jsme si po práci jako dvě office bitches, já v přiléhavé sukni, kamarádka v sexy šatičkách, ale šly jsme po celém dnu ne zrovna nejčerstvější rovnou z kanceláře, takže se obávám, že spíš než jako office bitches jsme vypadaly jako paní učitelky. Což se potvrdilo u pokladny, kde na nás mladý brigádník zběžně kouknul a prohlásil:
„Takže dva dospělé.“
Kamarádka vytáhla kartu, že zaplatí, částka na displeji se jí nezdála, tak se radši ještě ujistila:
„Chtěly jsme platit zvlášť, ano?“
„To je zvlášť,“ odpověděl jí pobaveně brigádník.
No jo, za našich mladých časů lístky do kina tolik nestávaly. Rozloučil se s námi slovy:
„Příjemnou zábavu a nezapomeňte navštívit náš bar.“
Vydaly jsme se do sálu. Jediný čas, který nám vyhovoval, byl v Cinema City na Chodově, což je opravdu takové city. Odstoupily jsme od pokladen a já říkám kamarádce:
„Taky si připadáš jako ve vesmíru?“
Tolik světel a blikajících schodů, až jsme se skoro bály, jestli opravdu vstupujeme na schody nebo jen na nějakou projekci schodů. Dobrý, sál jsme našly. Favoritka mohla začít. Opět mohu jenom doporučit, i když ne každému se ten film bude líbit. Je takový syrový, možná dokonce i trochu dekadentní, ale přesně takhle nějak si představuju, že to na těch dvorech chodilo. Nejsou v něm žádné speciální efekty a triky, jen intriky a řevnivost hlavních hrdinek, jejichž charaktery dokazují, jak skvělé, ale i jak zlé mohou být ženy. Což mě krásně oslím můstkem přivádí k tomu, že je dnes mezinárodní den žen.

Nedá mi to a musím se tohoto tématu dotknout. A nejen já – zrovna v tuto chvíli se zájmem poslouchám debatu kolegů od vedlejšího stolu. Ženy si přejí sobě navzájem a potvrzují to, co si myslím i já, že každá dívka i žena zjihne, když dostane květinu. Kolegové se obhajují slovy, že nebudou podporovat komunistickej svátek (tímto trochu přiznávám, že jsem tento příspěvek psala v práci, ale není to úplně tak, pouze jsem si ho po sobě četla v práci a takhle krásně se mi to sem hodí). Trochu jsem si to pogooglila a den žen má svůj původ v roce 1908, kdy stávkovaly americké švadleny a dožadovaly se zkrácení pracovní doby, lepších platů, volebního práva a ukončení zaměstnávání dětí. Takže žádnej komunismus, hoši. Tahle výmluva vám jen tak neprojde. Nechci tady rozhodně dělat nějakou feministickou osvětu a nabádat muže (jestli mě vůbec nějací čtou) k tomu, aby nás dnes zasypaly květinami. I když, co si budeme vykládat chlapci, květinou nikdy nic nezkazíte a naopak vám to vždy zaručeně otevře cestu k vaší vysněné dívce. Vím, že odmítáte vyhazovat peníze za něco, co má jen krátkou trvanlivost, ale věřte, že to malé plus, které si u vašeho jména žena udělá, je významné. Pozor, nejsem pouze zastáncem svátku žen, platí to i naopak – já mužům z celého srdce přeji i jejich svátek , o kterém nikdo moc neví, že existuje. Je to svátek o dost mladší, samozřejmě o dost méně propíranější a také o dost méně poznamenaný socialismem. Avšak já ho ctím a uznávám a s radostí o něm napíšu v listopadu, až to bude aktuální, protože muži si taky zaslouží svůj svátek. Jsou stejně důležití jako my, potřebujeme jejich úsměv, jejich paže, jejich sílu i slabost, jejich sperma a milujeme je. Já teda určitě. Zrovna nedávno jsem ráno na józe obdivovala paže jednoho muže a zase a znovu jsem si uvědomila, že bez mužů bych prostě nemohla žít. Jestli budu mít v listopadu muže, s radostí mu na jeho den splním jakékoliv přání. Tak to dneska nekomentujte kluci, a přineste své milé, ale nejen jí (platí to ještě víc na maminky, babičky, sestry atd.) nějakou pěknou kytku. Pro jistotu ještě přidám ilustrační foto.
Toto je pěkná kytka:

Zdroj: frutiko.cz

Toto není pěkná kytka, možná tak pro babičku, nebo pokud se živíte aranžováním výloh. Našla jsem ji pod heslem „květiny k promoci“, ale já bych ji nechtěla ani k promoci. Možná tak v roce 1985. Cokoliv, co obsahuje tenhle divnej červenej lopuch se žlutým pestíkem (nebo jak se tomu říká) dokazuje, že člověk vzal tu první již předvázanou kytku, kterou našel v květinářství na nádraží nebo v metru.

Zdroj: floresco.cz

Tohle je vtipný retro, ale ne každá to pochopí. Na matky bych to radši nezkoušela.

Zdroj. kvetinyexpres.cz

A když ji nekoupíte, tak to nutně neva, ale aspoň prosím mlčte a nehledejte otřepaný výmluvy. Ono není ani nic špatného na tom koupit si kytku sama pro sebe nebo obdarovat ženu (žena ženu). Dělám to celkem často a ráda, ne proto, abych byla oblíbená, ale proto, že mám prostě květiny ráda a ráda je dávám i jiným. Kamarádkám, kolegyním, mamce, když jdu někam na návštěvu. Vždyť je to pěkný. A peníze utracíme za mnohem horší věci. Tajně sním o tom, že bych někdy dostala kytku do práce, přišel by záhadný kurýr s květinou pro slečnu Baštanovou, všichni by koukali, já bych si přečetla vzkaz od neznámého ctitele a šibalsky se usmála. Někdy si to představuju tak moc, že dokonce uvažuju o tom, že si tu květinu sama objednám. Ale to už by bylo asi trochu moc. Květinami bychom si měli dělat radost stále, když kvetou, když je jich všude plno, když je hezký den, nejen 8. března. To je taky takový hezký argument, který lidé často používají, že láska se přece nevyznává jen na Valentýna, ale celej rok a lidi na sebe mají být hodní pořád, nejen na Vánoce. Na druhou stranu, oslavy a svátky jsou fajn a někdy je ta výjimečnost prostě třeba. Zase každý den nemůže být posvícení a člověk si pak těch speciálních dnů víc váží, když svítí mezi těmi každodenními. Ať tak či onak, to je fuk, slavte dnes, slavte zítra, slavte každý den. Je to na vás. Hlavně se smějte, radujte se a milujte se a množte se, protože jaro přichází a jak tak vidím, zatím přichází hlavně na mě.

Pac a pusu!

 

P. S. Jistě vás všechny potěší, že jsem našla perfektní kalhoty (viz moje starosti z příspěvku Ženy v běhu)! Udělala jsem dobře, že jsem počkala a ukvapeně si nekoupila v Levisu džíny za 3 000, od kterých jsem čekala, že budou z kvalitního materiálu a něco vydrží, ale už na první pohled tyto atributy vůbec nesplňovaly. Perfektní kalhoty na mě čekaly v Lidlu, za 279 korun, v přihrádce s posledními kusy, a tentokrát tam kromě zbylých 42 byly i jedny 38! Šla jsem jen nakoupit, hadrové boxy jsem vlastně obešla jen tak z nudy, protože jsem nikam nespěchala a ony tam byly! Mají příměs z lycry, takže jsou krásně elastické, netlačí mi příliš pas, krásně mi přilnou na stehnech i kotnících a protože mají ještě nějaký extra fit, fakt hezky mi obepínají zadek a to už je co říct, když si tohle dovolím vyslovit! Nejen, že to vidím, dokonce to cítím, jak je můj zadek hned pevnější! Jediný co, tak jsou černý, se schválně vyšisovanýma místama, radši bych byla kdyby byl jen klasicky modrý, ale neva, za ten pocit, za to, jak mi sedí… A černá se přece hodí ke všemu. Díky, vesmíre! Beru to jako dárek ke dni žen.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s