Ve skvělé knížce Women don’t owe you pretty od neméně skvělé Florence Given jsem narazila na termín fatophobia. V kontextu knížky jde o hejtování tlustých lidí, což Florence rázně odsuzuje. Ve mně to spíš vyvolalo úvahu nad tím, jak se my holky pořád tak děsně bojíme, že ztlousneme a kdy už si konečně přestaneme nechat… Pokračovat ve čtení Banán v čokoládě
Seriálové spisovatelky
Nejlepší na tom, když člověk musí ležet v posteli a nic nedělat je, že se může věnovat binge watchingu a necítit se provinile za promarněný čas při každé další epizodě seriálu. Nemusí stihnout zastavit uprostřed těch pěti vteřin, než se spustí nová epizoda, a jít už konečně spát nebo dělat něco produktivního. Může beztrestně rovnou… Pokračovat ve čtení Seriálové spisovatelky
Šestinedělí
Ještě donedávna jsem netušila, že šestinedělí se nutně nepojí jen s porodem, ale prakticky s jakýmkoliv zákrokem tam dole, takže i s konizací, kterou jsem právě podstoupila. Naštěstí už je léto dávno pryč, takže mě nemusí trápit, že už se nevykoupu v potoce a i šest týdnů bez sexu může být zajímavá zkouška vztahu a… Pokračovat ve čtení Šestinedělí
Odcházení
Do Olomouce už dávno nejezdím odpočívat. Většinou je víkend tak napěchovaný programem, návštěvami apod., že bych potřebovala ještě další víkend na regeneraci. A tak se stalo, že z víkendu, kdy jsem měla hlídat psa a trochu si užít klidu na psaní, se stal víkend balení babičky do domova důchodců. Taťkovi se podařilo sehnat místo tak… Pokračovat ve čtení Odcházení
Idoly
„Já ty celebrity zase až tak nežeru, ale tihle dva jsou sledování hodní“. Takto jsem okomentovala storýčko z koncertu Emmy Smetany a Jordana Haje. Vytvořili totiž tak upřímně intimní a jedinečnou atmosféru na stmívající se střeše Radosti, že jsme s mužem odcházeli příjemně okouzleni. Kdybych měla ještě svůj dětskej pokojíček, pověsila bych si Emmu na… Pokračovat ve čtení Idoly
Anybody
Stačí vyťukat čtyřmístný kód. Dveře se otevřou. Vklouzneme dovnitř a rychle je za sebou zase zavřeme. Realitu necháme za nimi. Od snu nás dělí ještě plachta, velmi chytré (jako ostatně spousta malých detailů v celém hotelu), můžeme se tak nejprve osvěžit v koupelně, aniž bychom narušili začátek hry a vstoupili do pokoje samotného. Pokoje s… Pokračovat ve čtení Anybody
Dolce far niente
Zjistila jsem, že jsem poslední dobou strašně netrpělivá. Neumím čekat a chvíli jen tak neposedím. Místo abych si vychutnala sladké nicnedělání, jsem naprosto bezmocná. Uvědomila jsem si to minulý týden, když mi těsně před nosem ujel autobus z Bořislavky na Přední Kopaninu a další měl jet za 20 minut. 20 minut! Krátká doba, například když… Pokračovat ve čtení Dolce far niente
Madam Nesnesitelná
Je to tu. Máme s Cyrilem covid. Jednou to stejně přijít muselo. Už jsme týden doma a dobrý, to nejhorší máme za sebou, jednodenní teplota, trochu kašel, zahlenění a únava, ale chuť i čich máme a celkově jsme to zvládli jako chřipku. Takže dobrý. Ale už jsme týden zavření doma a to dobrý není. Přesně… Pokračovat ve čtení Madam Nesnesitelná
Den sesterství
22. února se slaví Den sesterství, známý také jako Den zamyšlení a tak se zamyslím nad sesterstvím. Nemluvím teď o pokrevním sourozenci, ale o těch, které jsem získala ve skautu. Náš oddíl byl ryze dívčí a přestože jsme měli několik spřátelených chlapeckých oddílů, na většinu výprav a náš tábor jezdily samé holky. Až na pana… Pokračovat ve čtení Den sesterství
Děda
Minulý týden zavolal taťa a výjimečně nechtěl poradit slovo do křížovky. Manažerským hlasem mi oznámil: ,,Peťo, děda umřel.“ Neumřel na covid, ani s covidem, byl prostě starej a v domově důchodců se mu zastavilo srdce. Je to smutný, ale pro všechny je to tak lepší, protože domovy důchodců nejsou pěkný místa, i když se o… Pokračovat ve čtení Děda
