Kdo mě znáte a sledujete, tak víte, že aktivně podporuji prezidentskou kandidátku Danuši Nerudovou. Už dlouho jsem neměla o něčem tak jasno. Přidala jsem se k jejím dobrovolníkům, protože jsem chtěla zjistit, jaká opravdu je a taky jak vypadá prezidentská kampaň zblízka. Ale hlavně proto, že jí prostě věřím a chci, aby uspěla. Proč ji tedy budu v lednu (ano, už 13. a 14. ledna, což je hned po Vánocích!) volit?
1. JE TO ŽENA
Samozřejmě, že tohle by neměl být jediný argument a já si uvědomuji, jak může být zkratkovitě použitý. Nicméně jako feministka (ve smyslu rovných příležitostí, ne ve smyslu, že ženy jsou lepší než muži) věřím, že schopná žena si zaslouží šanci. Když budeme volit ženy do veřejných funkcí, konečně uvidíme realitu oběma očima. Danuše je za mě objektivně nejlepší kandidátka. Věřím jejímu heslu Naděje na lepší časy, protože i když může znít jako klišé, Danuše se opravdu zajímá o budoucnost a hlavně o lidi. Dobře si také uvědomuje, jak důležitá jsou témata jako vzdělávání, udržitelnost nebo inovace, a především věří, že jako český národ máme na víc.
2. JE TO ODBORNICE
Profesorka, předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody, bývalá rektorka a aktivní žena, která Mendelově univerzitě pomohla k několika mezinárodním úspěchům (více na https://www.danusenerudova.cz/o-mne/). Internet teď sice plní zprávy o falešných titulech, nicméně Danuše se už několikrát vyjádřila, že jakmile se podezření objevila, nechala je ihned prošetřit. Ideálně by žádné podezření nemělo vůbec vzniknout, ale pro mě je důležité, jak se k tomu postavila. Žádné lhaní nebo vyhýbání, ale akce a činy. Taky je zajímavé, že média na ni zatím vytáhla a pravidelně vytahují jen tohle. Vůbec si nevšímají jejích minulých úspěchů, ale neustále omílají jen tuto kauzu. Jistě, žádnou kauzu není radno podceňovat a je jedině dobře, že se celá věc prošetřuje. Kéž by se tolik pozornosti věnovalo i kauzám, ve kterých figuruje trestně stíhaný protikandidát…
Často se objevuje argument, že Danuše není dobrá kandidátka, protože nemá politické zkušenosti. Tak za prvé) vedení univerzity je taky do jisté míry politika. Za druhé) nevšimla jsem si, že by některým našim politikům, kteří sedí po několik desetiletí v Poslanecké sněmovně apod. jejich zkušenosti nějak výrazně pomohly nebo za nimi byly vidět nějaké výsledky… Politické zkušenosti nutně neznamenají výhru. Za třetí) Třeba takový Zelenskyj – taky neměl zkušenosti a teď se od něj učí politici z celého světa a jeho národ mu důvěřuje.
Navíc jsem přesvědčená o tom, že jako odbornice se Danuše umí a bude umět obklopit správnými lidmi a především dalšími odborníky. Nechá si poradit a nepovažuje se za pána tvorstva. Zároveň je dostatečně sebevědomá na to, aby řekla svůj názor.
3. JE ODVÁŽNÁ
Bohužel už jen to, že žena má názor a dokonce ho vysloví nahlas, vyžaduje v dnešním světě stále notnou dávku odvahy. Být inteligentní, úspěšnou a sebevědomou ženou je někdy skoro za trest. A co teprve když se taková žena rozhodne ucházet se o tu nejvyšší veřejnou funkci. To je skoro sebevražda. Nesmírně Danuši obdivuji na to, že do toho šla, i když se na ni valí sprosté nepodložené hejty a při sběru podpisů jsem se nejednou setkala s názorem, že ženská patří k plotně. Děkuji, že nám všem ukazuje, že je potřeba, aby byly ženy taky slyšet a patřily do veřejného prostoru.
4. ZAJÍMÁ SE O VŠECHNY
V Danušině případě tohle není jen prázdná fráze. Je ji vidět ve všech regionech, v malých i velkých městěch, kde si potřásá rukou s důchodci, studenty, matkami samoživitelkami, LGBTQ, sociálně znevýhodněnými, zdravotně postiženými, podnikateli, příznivci svých soupeřů, zkrátka se všemi. Mnozí tvrdí, že do regionů jezdit musí, protože ji nikdo nezná. Částečně ano, seznamuje se s lidmi a dává jim o sobě vědět. Já ale věřím, že by jezdila i kdyby měla podporu senátorů a teoreticky nikam jezdit nemusela. Za dobrého kandidáta považuji například i Marka Hilšera, ale nikdy jsem ho neviděla mimo Prahu a v Praze jsem ho vždycky viděla jenom na Jiřáku. Ani jeho web mi nenabízí kromě generického kontaktního formuláře, kde bych se s ním mohla potkat. Myslím, že prezidentský kandidát by měl jít do ulic mezi lidi bez ohledu na to, jestli sbírá podpisy nebo už má podporu jistou. Stejně tak by neměl odmítat pozvání do diskuzí a neschovávat se v karavanu. Jsem přesvědčená, že Danuše bude v této „kampani“ s lidmi pokračovat i po tom, co se stane prezidentkou. Neuzavře se na Hradě a nebude se schovávat ani nikde jinde.
Nesmím taky zapomenout na to, jak si váží nás dobrovolníků. Přesvědčila jsem se o tom na setkání, kde s námi Danuše s celou rodinou nejen celý den fyzicky opravdu byla, jedla u stolu a tančila na after party, ale především na závěr programu osobně vyvolala na pódium všechny krajské i okresní koordinátory a nakonec i všechny dobrovolníky, aby každému z nás poděkovala za sběr podpisů a předala jako projev díků diplom, na kterém měl každý personalizovanou zprávu (a nejen díky, čau). Nutno podotknout, že Danušini dobrovolníci nejsou agenturou najatí brigádníci, ale lidé, kteří za ní stojí z vlastního přesvědčení. Ten diplom se může zdát jako hloupost, ale právě tyto maličkosti dokazují, že jsou pro ni lidé důležití. A proto zvítězí.
Ze setkání musím také vyzdvihout Danšuina manžela, pana Roberta Nerudu, a jejich syny Filipa a Daniela. Právě oni prý mámu přesvědčili, aby do toho šla. A jdou do toho s ní. Nezávidím to zejména Filipovi, protože si dokážu představit, že v šestnácti má člověk úplně jiné starosti. Filip je ale nesmírně pokorný a slušně vychovaný kluk a to je pro mě taky velmi silným argumentem. Robert Neruda na svoji manželku pohlíží s nefalšovaným respektem a láskou a já věřím, že z něj bude skvělý první muž.
5. OSOBNÍ DŮVOD
A nakonec jeden osobní důvod. Bylo mi jasné, že se v mé bublině vyskytují lidé, kteří nesdílí moje názory, preferují jiné kandidáty a to je naprosto v pořádku. Od toho je demokracie a je to vlastně taky skvělá životní zkušenost a trénink argumentace zaplétat se do předvolebních rozhovorů. S velkou většinou mé bubliny probíhá debata na slušné úrovni. Bohužel se ale najdou i tací, konkrétně jeden člověk, který má potřebu přeposílat mi každý útok na Danuši a ještě přidávat komentáře typu, že ženská nikdy na Hradě nebude. Zkoušela jsem s ním vést racionální diskuzi, ale nepodařilo se to. Od urážení Danuše velmi záhy přešlo k urážení mě samotné, až do strefování se do mého vzhledu. Uvědomila jsem si, že tady nejde o Danuši, ale o to, že jsem tomuto člověku tzv. dala košem a on to bohužel nedokázal přenést přes srdce a snížil se k tomu nejubožejšímu způsobu vůbec a tím je útok, přestože jen slovní, na ženské tělo. Nemám žádný další argment, tak do tebe prostě bodnu. Ani se nebudu rozepisovat o jeho nedokonalém těle (to si nechám do příští knížky), ale velmi mě zklamalo, že je toho člověk, se kterým jsem něco měla, vůbec schopen. Muž ve středním věku, přesně jeden z těch, kteří zastávají většinu funkcí v dnešním světě. Volič plný osobní zášti, který si ji dnes vybije na mě, ale příště možná na Václaváku. A právě proto je taky potřeba volit Danuši, abychom i těmhle zhrzeným lidem ukázali, že na světě a i v České republice může být hezky se slušnou prezidentkou. Protože ano, žena může být na Hradě, stejně jako muž může být u plotny, a já chci, aby Danuše visela dětem ve třídách a každá malá holčička, i chlapeček, věděli, že můžou být čímkoliv jen budou chtít. Třeba i prezidentkou.
P. S. A úplně nejlepší na Danuši je, že máme stejnou úchylku – sbírání starého porcelánu 🙂
Baštanka bloguje 