Dobrá partie

Znáte takový to, když něco strašně chcete, tak to nepřichází a naopak když něco nechcete vůbec, tak se s tím najednou roztrhne pytel?

Tak to se mi přesně děje. Po listopadovém rozchodu zatím vůbec nemám pomyšlení na navazování nových vztahů. Jenomže vesmír to tak nevidí. Rodiče se sice tváří chápavě a pořád mě ujišťují, že mám ještě spoustu času a není kam spěchat. Na jednu stranu mě těší, že počítají s tím, že i já jim jednou dám vnoučata, na druhou stranu vím, že s tím „není kam spěchat“ to až takový lážo plážo není (sestřin novorozenec mi jen získal trošku času navíc). Mamka už přinesla první telefonní kontakt od své kadeřnice a taťa, kterej donedávna uměl používat mobil jen na telefonování, si najednou dokázal založit album mých fotek, aby je mohl ukazovat nezadaným (nejčastěji rozvedeným) štamgastům v hospodě.

Ukázalo se však, že i bez přičinění rodičů, natož vlastního, jsem očividně dobrá partie. Vůbec nejlepší místo na hledání partnera je gynekologická ordinace. Moje praktická paní gynekoložka je skvělá sympatická žena, která má v ordinaci vystavené Venušiny kuličky od přední české designéry Anny Marešové proto, že se je ženy stydí jít koupit do sex shopu, a to i když je potřebují jako zdravotní pomůcku na posilování pánevního dna. Očividně jsem vždy byla sympatická i já jí, protože mi jednou povídá: „Vy jste tak milá, slečno Baštanová, já si s vámi vždy tak pěkně povykládám, já vím, že se to asi nehodí, ale já mám syna ve vašem věku, tak jsem si říkala, jestli by vám nevadilo, kdybych vás propojila…“ Už tehdy mi to přišlo velmi vtipné, ale říkala jsem si koneckonců proč ne, v čem je tohle horší než můj tehdejší Tinder. Sice jsem neviděla fotku, ale jeho máma je bezva a navíc je taky doktor! Babička mi vždy kladla na srdce, že si musím vzít doktora. Svatební zvony však utichly během prvních deseti minut našeho rande. Bohužel jsme si úplně nepadli do oka, ale dali jsme tomu šanci a během hodiny probrali všechna generická témata, co existují. Ani to, ani z jedné strany, jiskru nezažehlo. O paní gynekoložku jsem kvůli tomu naštěstí nepřišla (skoro jakoby trochu tušila, že to nevyjde): už během první nabídky mi potvrdila, že i kdyby z toho nic nebylo, samozřejmě jsem nadále její pacientka.

No a teď, po prohlídce u specializované paní doktorky (která mě má na starost po zákroku a je taky velmi sympatická, protože je z Moravy) mi večer přišel neobvyklý e-mail z takové té neutrální adresy, kterou každý máme nebo jsme měli na centrum.cz pro případy anonymní komunikace (kluci nejčastěji přezdívky z počítačových her, holky obvykle nějaká přitažlivá anglická jména). Syn paní doktorky si všiml mého šarmu v čekárně a chtěl by mě pozvat na kávu. To fakt? Jaká je pravděpodobnost, že se o vás budou ucházet dva synové gynekoložek? Kamarád to okomentoval slovy: „Teda Petro, ty ale musíš mít bezvadnou vaginální flóru!“ Tentokrát je to advokát. Dokonce poslal odkaz na firemní web s profi profilovkou. Trochu zvláštní na tom celém je, že si nevybavuju, že by v čekárně vůbec byl nějaký muž. Taky je velmi zdvořilý, možná až příliš, oslovuje mě paní magistro, na což nejsem vůbec zvyklá. Tohle ale dost možná bude jen profesní deformace, doktor mě tak taky tenkrát v mailu oslovoval. Asi se to pojí s veleúspěšnými pozicemi doktorů a právníků.

A závěr? Nevím. Možná že za nezávazné kafe nic nedám. Taky si potřebuju ověřit, jak to s těmi syny sympatických gynekoložek na pozicích vysněných babičkami (Doktor! Advokát!) je, jestli to náhodou tak trochu nejsou neudatelní mamánci, na kterých kromě jejich pozic není vlastně nic zajímavého…