Úvahy a inspirace

T Ř I C E T

Když jsem si před 4 lety na své 26. narozeniny jen tak z legrace (no dobře, trochu z hysterie) zadala do Googlu „26 years crisis“, vypadlo na mě „ don’t worry, you still have 4 more years to go“.

Čtyři roky uběhly a vypadá to, že jsem za zenitem. Jsem prý dospělá. Je ze mě mladá paní a to nejsem ani vdaná. A očividně už ani mladá. Prý. Mohla bych brečet, že jsem selhala a že ještě nemám děti. Že už nikdy nezazářím v kategorii 30 pod 30. A tak dále.

Bála jsem se toho čísla. Všichni mě před ním varovali. Všichni se mě ptali, jak se cítím. A hle, ono to přišlo a nic. Vůbec nic se nestalo.

Mám fantastický kamarádky, který mi udělaly bezva tajný překvápko:

Jsem zdravá, což obzvlášť letos něco znamená.

Napsala jsem knihu! Kdo by to byl ještě před rokem řekl! #bezpecnenestastni

Na poličce v Knihy Dobrovský v Olomouci

Mám práci, která mě baví. #delejcotebavi

Přestala jsem se urputně snažit a možná i díky tomu (když jsem to nejmíň čekala) jsem potkala muže, který mi dokazuje, jak mě má rád nejen slovy, ale především činy.

Jedinej zásadnější rozdíl, kterej vnímám je, že na moji oslavu narozenin každej místo láhve vína donesl láhev vína plus láhev nealka. Jsme prostě moudřejší. Jinak jsme však obstojně vydrželi pařit s jedním repráčkem na Parukářce až do dvou do rána.

Kde se jen berou ty nešťastné fóry o tom, že když se ráno člověk po třicítce probudí a nic ho nebolí, tak je mrtvej? Jasně, rána jsou o něco bolestivější, kocoviny taky, a poznámky o svatbě a dětech jakbysmet. Určitá únava materiálu je patrná. Dneska je však v módě obnošené věci nevyhazovat. Právě naopak, stávají se z nich vintage žádáné kusy. A tak si přesně připadám dnes i já. Navíc jsem k tomu od ségry dostala jako dárek tenhle bezva vintage psací stroj, plně funkční i po tom všem, co má dozajista za sebou, takže zahazuju sešit a novou knížku budu dost možná rytmicky vyťukávat jako Jessica Fletcherová (mimochodem Angela Lansbury je pořád naživu a v 94 letech vypadá sakra skvěle!).

Jo a mimochodem, abych se tím psacím strojem mohla patřičně chlubit a tak vůbec, aby se na mě dalo kde odkazovat, když už o mně píšou v ELLE a taky abych mohla sledovat svět a být i ve třiceti IN, založila jsem si dnes Instagram! (#petrabastanova, protože moje blbá sestřenice mi už vyfoukla Baštanku). Já vím, hodně dlouho jsem ho odsuzovala, ale je to jako Tinder, cituji sama sebe z článku na ženy.cz: Tinder není přítelem, je to prostě takové to zlo dnešní doby, nechcete to, ale dřív nebo později u toho stejně skončíte. Je to, jako když se po zvonáčích začaly nosit úzké džíny, všechny jsme se tomu smály a do půl roku jsme je taky nosily. Je to tak, Instagram už není jen nástroj k vytváření závisti v ostatních, je to něco jako vizitka. Asi. Uvidíme, Kdyžtak to zas po půl roce smažu, stejně jako Tinder.

Jedeme dál, neboť jak poznamenal taťa, s optimismem jemu vlastním a s přesvědčením, že on tu ještě bude coby čilý osmdesátník: „Za dvacet let oslavíme tvou padesátku!“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s