Výplata

Sláva, přišla výplata!

Tento měsíc si jí obzvláště vážím, protože patřím mezi ty šťastné, jejichž výplaty se zatím koronavirová krize nedotkla. Ale stejně o ní teď přemýšlím jinak.

Kolik peněz člověk potřebuje k přežití?

Zdá se, že v tuto chvíli je to u každého trochu jinak. Někdo potřebuje uživit jen sebe, někdo celou rodinu, někdo celý podnik a výpadek jednoho platu (minimálně) bude mít pro mnohé dalekosáhlé následky. Mám spoustu kamarádů živnostníků (co kamarádů, moji rodiče i sestra jsou živnostníci), kterých se tohle vše bytostně dotýká. Nějakou rezervu mají, takže je to úplně na lopatky nepoloží, přinejmenším na kolena je to ale dozajista srazí.

Kolik si má člověk spořit, aby se připravil na nepředvídatelné? Jedna věc je podnikání, druhá věc je třeba nájem. Tady se totiž ukazuje, kolik lidí opravdu nemá našetřeno ani na jeden nájem navíc. Obávám se však, že nelze vinu svalovat jenom na karanténu. Vím, že spousta lidí opravdu žije z ruky do huby, i když se snaží, ale u spousty lidí, kteří teď nemají na nájem, je chyba asi někde trochu jinde….

Ale ne, nechci nikoho soudit. Naopak, chci pomoct, protože cítím, že je to třeba a já jsem pořád ještě, na rozdíl od většiny obyvatelstva, ve výhodnější pozici. Na horší časy si spořím odjakživa, teď však není čas spořit. Rozhodla jsem se podpořit ty, kteří to potřebují. Peníze se musí točit, jinak tu ekonomiku nenastartujeme. Proto jsem se rozhodla utratit polovinu své výplaty (tedy přesněji polovinu toho, co mi zbyde, když zaplatím všechny náležitosti typu nájem, penzijko, životko apod., takže to v konečným důsledku zase tolik není, ale všechno se počítá, no ne?) na pomoc podnikům v mé ulici a okolí, kam ráda chodím. Protože až tohle všechno jednou skončí, chci si tam zajít na točený pivo nebo za zábavou. Proto jsem hned z kraje karantény podpořila Moje kino live a stáhla si za peníze několik filmů z Aerovodu (i když mám Netflix a HBO), zachraňuji také pivo, chodím si pro obědy a pro kafe do okýnek a dneska jsem udělala snad svoji největší objednávku knih v životě. Hodně mě taky inspiroval článek z Forbesu, kde mě zaujala především stránka malynakupvelkapomoc.cz.

Nechci se chlubit tím, že mám hodně peněz. To fakt nemám. Ani nejsem žádná hrdinka. Neprodávám dezinfekci, nerozvážím nákupy, bojím se darovat krev, neumím šít, neumím vlastně nic moc a ségra ze srandy říká, že až jednou fakt přijde apokalypsa, tak já půjdu jako jedna z prvních, protože jsem slabá a ani si neulovím nic k jídlu. Ale každý bojuje, jak umí. Vzpomněla jsem si na paní učitelku z filmu Tmavomodrý svět. Její zbraň byla angličtina, kterou se snažila za války naučit české letce. Já bojuju proti koronaviru a jeho následkům utrácením peněz. Není to sice tak poetické (poezii jsem zkoušela v předchozím příspěvku), ale věřím, že každá tro(u)ška se počítá.

STAY SAFE AND BRAVE!