Úvahy a inspirace

Poezie z karantény

Třetí týden karantény…
Beze změny.
Počítám stěny.
Pořád jsou čtyři.

Ano, je to tady. Poezii jsem ještě nezkoušela. Když fňukám kamarádům do telefonu, že už mě ta karanténa neba a že už nevím co by, tak mi všichni říkají, ať to přece využiju ke psaní. Jako jo no, mít čas na psaní je můj splněný sen. Jenomže když ho konečně člověk má, tak najednou nemá inspiraci.

Jediná moje inspirace je teď karanténa a tak jsem se rozhodla zkusit kratší útvary – tzv. klobásničky. Vymyslel je původně můj taťka, jedná se o taková trapná pivní dvojverší. Já jsem si k nim nalila víno a trošinku jsem je natáhla. Nazvala bych je „vinný proud vědomí probuzeného konstantní přítomností mého zoufalého já“. Nebo tak nějak.

Kdyby mi v bytě rostla tráva,
slyšela bych ji růst.
Místo ní slyším budovy,
šumící vnitroblok,
z domu ani na krok.

Slyším svoje myšlenky,
dožadují se mě,
chtějí ven, na procházku.
Vezmu je z pokoje do koupelny,
tři kroky tam a tři kroky zpět,
zmenšil se náhle můj svět.



Jak klícka je můj byt
umytými okny se dívám ven
potřebuji z něj už odejít
nasát den.
Místo toho:
uklidit
přemístit
vytřídit
navařit
nelenit
konečně čas se oholit
břicho posílit
hlavně se nezbláznit
a nezranit!

Výmluvy došly.
Musím si teď sama vařit
nebo se o to aspoň snažit.

Zkusila jsem francouzský ratatouille,
kupodivu to nechutná jako hnůj,
možná proto, že mi ujela ruka s vínem
aspoň nevadí, že už to jím týden.

Lidé v ulicích mlčí,
každý se do svojí roušky krčí,
jak někdo, kdo vyloupil banku,
kdo má na kahánku.

Nesu si z obchodu litr vína
na zahnání splína,
jsem tak strašně líná.

Dlouhá je noc
a ještě delší den,
zdál se mi živý sen,
vůbec se mi teď zdají divný sny,
plný tmy.

Jsem tu jen já a taky já a já,
nová holka,
už dlouho jsem se neviděla takhle bez mejkapu.
Holub na okapu
jediný zvuk
jediný přítel,
co za mnou přišel.

Nechci jít spát a nechci vstávat,
každý den je jako návrat a já chci posun vpřed.
Kam až to může dospět?
Ztracím soudnost,
mám zlost,
z nouze ctnost
tahle rýmovaná blbost…


Jak se randí, když zakázali styk?
Co pro změnu zkusit tvůj byt,
přijít na to, jak se v něm nenudit?
Jak nám půjde domácí vězení,
24/7 času trávení?

Je to test?
Mám to snést?
Smetí vynést?
Nebo tě mám svést?
Nechci to splést.

Nevím, jak se to dělá v karanténě.
Chci
pusu ti dát
mít rád
mít ráda
sáhnout ti na záda
chci tě poznat
v sobě
vedle sebe
Jak se to dělá v karanténě?

A NA ZÁVĚR VELKÉ ŽIVOTNÍ MOUDRO, KTERÉ JSEM SE POKUSILA TAKTÉŽ ZRÝMOVAT:

nový vztah
když táhne ti na třicet
jako těhotenství je
raději pomlčet
první tři měsíce
nebo to zakřikneš

STAY SAFE AND STAY SANE!

A pro lepší náladu píseň od mistrů rýmu:


2 komentáře: „Poezie z karantény

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s