Kultura a společnost

Kde se stala chyba?

Tak co, už jste viděli V síti? Nebojte, žádný spoiler vás tady nečeká.

Rozhodně si na to zajděte, je to výborně natočený dokument nejen proto, že je o čem je. Pro dospělého člověka není ani tak šokující, co tam vidí, koneckonců všichni jsme už někdy viděli penis. Jde spíš o to, koho tam vidíme. Dalo se předpokládat, že se tam objeví umaštění strejdové, kteří pravděpodobně ještě bydlí s maminkou, tak nějak jsem očekávala i sofistikované „normální“ muže, otce od rodin, ale co mě na celém filmu šokovalo asi úplně nejvíc, bylo procento mladých mužů, řekněme mého věku, těch, co by měli zvát potenciální partnerky na víno a ne dvanáctileté holčičky do cukrárny.

Donutilo mě to zamyslet se. Kde se stala chyba? Jistě, určité násilí na dětech tu bylo vždy, ale to s jakou „lehkostí“ a samozřejmostí se to děje dnes na internetu je opravdu zarážející. Proč mají tohle mladí muži zapotřebí? Nejsou to pedofilové. Většina z nich vypadala i s rozmazaným obličejem vcelku normálně a ne jako asociální geeci, kteří si ještě nikdy nesáhli na holku. Je to proto, že tohle je pro ně jednodušší? Že dvanáctce stačí říct, že je pěkná a koupit jí zmrzlinu? Je s tím míň práce oblbnout ji než oblbnout dospělou ženu (přitom my vlastně taky chceme slyšet, že jsme pěkný a zmrzlinu)? Je jednodušší použít svůj věk jako zbraň, jako klíč k úspěchu, když nemám co jiného nabídnout? Jeden z kluků ve filmu říká, že je smolař, že má smůlu na holky. Taky jsem neměla vždy štěstí na muže, nevěděla jsem, jak na ně, jak s nimi komunikovat, ale že bych si založila profil, kde bych se snažila zapůsobit na nezletilé kluky? Tohle by mě opravdu nikdy ani ve snu nenapadlo. Místo toho jsem se na to snažila přijít, s menším i větším úspěchem, mezi svými vrstevníky. Všechno chce přece cvik. Proč muži tak zlenivěli? Proč se bojí oslovit stejně starou ženu? Nedávno jsem seděla ve vlaku vedle takového kluka. Dělala jsem něco na počítači, takže jsem si ho moc nevšímala. Jenom jsem zaregistrovala, že mu na ploše mobilu bliklo logo Realu Madrid. Měla jsem chvíli na notebooku otevřený i Facebook, takže pravděpodobně stihl mrknout na to, jak se jmenuju. Někdy v půli cesty mi přišla zpráva na messengeru od neznámého kontaktu. Zrovna jsem něco četla, tak jsem si toho nevšímala, jen mi rychle před obličejem problikla profilovka s Realem Madrid ve znaku a slovy „Ahojki, jak se máš?“. Prostě cože? Ten kluk vedle mě seděl ještě další půlhodinu a než by mě normálně oslovil, zeptal se, kolik je hodin, jaká je příští stanice nebo já nevím co, tak mi psal na messengeru? Přišlo mi to naprosto uhozené. Jistě, pravděpodobně bych se s ním dlouho nevybavovala, smrděl jako zabijačka a celkově to nebyl můj typ, ale v podstatě se mě dotklo, že ani tomuhle balíkovi nestojím za rozvitou, vyslovenou větu… Jsme na tom s tou komunikací opravdu už tak špatně?

Nicméně, vedle těchto, řekněme spíše neškodných chudáků, existují ti opravdu nebezpeční a divní. Takoví kluci se vyskytují i na Tinderu. Jistě, tam jsme sice všichni dobrovolně, jsme dospělí a pravděpodobně už máme nějaké sexuální zkušenosti. Anonymních sofistikovaných zvrhlíků je tam ale také požehnaně a obávám se, že ani tady není až tak nereálné jim naletět. Spousta holek si profil na Tinderu založí v nějakém stupni zoufalství nebo spleenu. Taková dívka pak také snadno uvěří několika hezkým zprávám a nemusí jí být 12, ale klidně 32. Co se stane potom? Roste skupina mužů, která zneužívá svoji sílu, protože nic jiného neumí. Přibývá mužů, kteří si nevěří. Ženy následně ztrácí důvěru v muže a pak taky samy v sebe. Je to začarovaný kruh.

Nicméně, buďme dnes na MDŽ pozitivní. Jsem nesmírně vděčná, že mám ve svém životě a okolí tolik mužů, kterým se dá věřit. Mužů, kteří se nebojí oslovit ženu. Kteří se případně nebojí přijít si pro radu. Mužů, kteří mají dostatek trpělivosti ženu dobývat a nevytahovat hned penis. Mužů, kteří mají zdravé sebevědomí. Já vím, můžete namítnout, že si nikdy nemůžu být jistá tím, co tihle muži dělají po večerech, ale nesmíme přece na všechny muže zanevřít. Den po shlédnutí filmu jsem se v autobusu do práce podezřívavě dívala na každého. Tak to ale přece nechceme. Obezřetnost je důležitá, ale důvěra taky. A já chci věřit, že těch správných mužů je pořád víc.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s