Úvahy a inspirace

Absťák

Tak první týden suchého únoru mám za sebou…

Minulý rok někdy touto dobou jsem to porušila. Zatím držím, ale lehký to teda není. Zvládla jsem firemní teambuilding. Kolegové byli moc hodní a respektovali moje rozhodnutí. Jeden kolega, toho času otec se dvěma malými dětmi, kterého lehce přemohou tři sklenky vína, poznamenal: „Jo, ty máš vlastně ten sílí únor!“ Suchý únor se mu pomíchal s pranostikou „únor bílý, pole sílí“.  Nalila jsem si minerálku do vinné skleničky a bylo mi fajn, dokonce jsem si za střízliva střihla jednu písničku na karaoke

Víkendová zabijačka na Moravě byla už těžší. Nejen že rodina a přátelé to moc nerespektují a naopak se předhánějí v tom, kdo mě udolá, ale poprvé jsem pocítila, že se nebavím. Že jsem protivná. Že mi chybí alkohol. Vyděsila jsem se. Jsem opravdu milá a zábavná jen, když piju?

Všichni se mě pořád ptají na moji motivaci, nejvíc ti, kteří tvrdí, že nic takovýho jako suchý únor nepotřebují, protože by kdykoliv dokázali alkohol na jakoukoliv dobu vysadit. Mně to prostě přijde jako dobrá výzva a chci si vyzkoušet svoji vůli. Zároveň poslední dobou řeším problémy se spánkem a tak si chci taky vyzkoušet, jaký vliv na něj pití/nepití má. V neposlední řadě chci trošinku zmenšit tu ledvinku, která se mi pohupuje pod pupíkem. Navíc, když to tak ten týden pozoruju, chci taky trochu dokázat, že ten, kdo nepije alkohol, není divnej nebo těhotnej. Zjistila jsem, jak málo alternativ v českých hospodách a barech existuje, pokud člověk nechce zrovna colu nebo jinej přeslazenej nealko drink. Kamarádka mě zavedla do pop-up nealkoholického baru v Karlíně, kde mi umíchali sofistikovaný drink z nealkoholického destilátu, a přestože je to stejnej oxymorón jako vegeburger (kterej neuznávám, ale taky si ho někdy s chutí dám), tak velmi oceňuji snahu, že někdo chce zpříjemnit večer v baru i lidem, kteří zrovna pít nemůžou nebo prostě jen nechtějí (což by nemělo být trestáno pohrdavými pohledy).

Nemyslím si, že mám problém s alkoholem, i když si popravdě nepamatuju žádné delší období bez alhokolu, protože prostě v Čechách a na Moravě se pije vždy a všude. Jdeš po práci do sauny, jdeš na sraz s kámoškou, pustíš si doma film, ať chceš nebo ne, pivo nebo víno k tomu neodmyslitelně patří. Já jsem s alkoholem začala poměrně pozdě. Moji spolužáci už všichni věděli, co je to kocovina, ale já jsem se až do svých devatenácti let statečně držela hesla „radšej knihu“. Jak to tak ale bývá, s příchodem na vysokou školu jsem alkoholu taky propadla a zjistila jsem, jak jsou s ním některé věci jednodušší. Pak přišla období, kdy mi alkohol výrazně neprospíval, protože mi navozoval sebedestruktivní stavy, ale vždycky jsem se s tím nakonec nějak vypořádala. Teď už nemám ani tak špatné myšlenky, ale den poté je mi špatně teda dost. Kocoviny fakt bolí.

Ale říká se, že žádnej extrém není dobrej. Možná by všechno vyřešilo naučit se konečně pít s mírou…

Prozatím se ale držím dál a nepiju, protože mám pocit, že Baštanka sílí.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s