VKVčka (Velmi Křehké Vztahy)

Pomsta není sladká

Znáte ten pocit, když si strašně moc přejete někoho potkat, abyste mu něco vmetli do ksichtu, a ono se to pak opravdu nečekaně stane přesně v tu chvíli, kdy jste na to nejmíň připravení?

Nechala jsem se vytáhnout kolegou z práce na koncert Royal Republic do Lucerny. Protože nás předkapela moc nezajímala, sedli jsme si ještě na pivo do hospody pod Lucernou. Sedíme, sdílíme si drby z práce, když vtom se asi o dva stoly vedle začínají shlukovat povědomé obličeje. Známá parta, ale on, onen „ksicht“, jehož jméno nebudu v rámci GDPR vyslovovat, mezi nimi ještě není. Není ovšem pochyb, že se co nevidět ukáže a taky že ano. Ksicht, který mě před rokem nechal přes messenger a dodnes mi nevrátil věci. Ne snad, že by mi tak záleželo na odličovači a kalhotkách, které jsem u něj nechala. Nepatřím mezi dívky, které se neumí smířit s rozchodem. Rozchody mi nevadí, když je vše důstojně ukončeno. Nedokážu se ale smířit s tím, že ze mě někdo dělá blbce a navíc přes messenger… S trochou nadsázky by se dalo říct, že spolu ještě chodíme, protože slovo KONEC nebylo explicitně vysloveno (v tom případě jsem ho ale už stihla notně podvádět). Dnes se tomu říká ghosting* . Hobby moderní doby. Dívám se pokradmu na ten ksicht, který mi byl na chvíli tak blízký a teď pro mě už vůbec nic neznamená. Jak je to jen možné, že dva lidé, kteří znali všechna svá skrytá znamínka se už ani nedokážou pozdravit?

Musím něco udělat. Píšu o radu kamarádkám, které mi okamžitě odepisují rady typu „stáhni mu kalhoty a uteč“. Kolega u stolu se baví, teda aspoň doufám. Mám v sobě teprve jedno pivo a to je dobře, protože rozhodně nechci být za hysterickou holku, která udělá scénu na celou hospodu (i když někdy bych si ráda vyzkoušela i tuto filmovou variantu). Už je to rok, je to promlčené, ale zase na druhou stranu, proč by mu to mělo projít a proč bych si měla vždycky nechat všechno líbit?

V hlavě se snažím dát dohromady různé věty; věci, které jsem mu chtěla říct, ale už by to nemělo moc smysl. Rozhodnu se být lepší. Objednám drink a nechám mu ho poslat. Servírka však vůbec nechápe moje pokyny, takže popadnu dva Jaggery a jdu rovnou k onomu stolu. To, že se mi strašně klepou ruce, se snažím nevnímat. A pak už jen nasadím přehnaný úsměv a afektovaný tón:

JÁ: „Jé, ahóój!“

Beru ho rukou kolem ramen. Všichni u stolu mlčí. Nejsem si jistá, jestli jsou překvapení. V duchu doufám, že mi to aspoň trochu sluší.

JÁ: „Dáš si se mnou panáka, že jo?“

ON: „No, víš… Já nechci moc míchat…“

Zase směšná výmluva.

JÁ: „Ale prosím tě, to zvládneš.“

Ťuk cink.

JÁ: „Jo a – smrt Spartě“.

Opět všichni mlčí, možná to nepochopili. Já se otáčím a navracím se vítězoslavně ke svému stolu, mám pocit, že jsem nikdy nebyla tak vysoká a tak narovnaná, ale je to velice krátký pocit. Okamžitě začnu pochybovat o účinnosti svých slov, přestože vím, co pro něj Sparta znamená, nejsem si jistá, že to bylo dostatečné. Bojím se, že to bylo trapné. Pravděpodobně bylo, ale je mi to jedno, nedokázala jsem jen tak sedět s ksichtem před sebou. Okamžitě mě začínají napadat mnohem originálnější způsoby a věty. Nejsem ale přece žádná pomstychtivá mrcha, jen je některé věci třeba v životě dotáhnout do konce. Pomsta je prý sladká. Není. Pomsta chutná jako Jaggermeister, hořkosladká záplata, kterou jsem si ještě sama zaplatila. Dohromady s lístkem na kapelu, která ani není moje oblíbená mě tenhle večer stál šest set. Kéž by byl každý konec tak levný. Přitom by mi stačilo jedno jediné slovo: PROMIŇ. Ale ne na messengeru, Z očí do očí. Takhle jsem několik týdnů jen nedůstojně pochybovala sama o sobě.

Kolega čekající u stolu mi popisuje situaci ze svého pohledu. Ksicht prý trochu zblednul a loknul si roztržitě piva. Tak aspoň něco. Ulevilo se mi, ale ne dostatečně. Nemám ze sebe nějakou zvláštní radost. Nechci lidem ubližovat, ani si nic dokazovat. Jen chci prostě uzavírat kapitoly, abych mohla s čistým štítem psát nové. To je celé.


* Ghosting – stát se pro někoho duchem. Duch se přestane ozývat. Neumí nebo nechce říct na rovinu, že je konec, že už nemá zájem. Je to rozchod, který ale nikdo nahlas neoznámí. Česky bychom mohli říct „dělat mrtvého brouka“. (zdroj: https://wave.rozhlas.cz/pro-konec-vztahu-ignorovanim-maji-milenialove-nove-slovo-uz-vas-nekdo-7550369 )

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s