Úvahy a inspirace

Mužům

Vy, kteří mě čtete pravidelně (a pár vás skutečně je!), si možná vzpomenete na můj slib z MDŽ. Slíbila jsem, že jednou klidně ráda pojednám i o Mezinárodním dni mužů. Nuže, ten den právě nastal!

Možná se o vás taky v posledních dnech otřelo video Děkujeme, muži. Pokud jste jej ještě neviděli, tak vězte, že na první pohled ve vás vzbudí rozpaky. Budete uvažovat, co to je a jestli je to myšleno vážně (nebo je to snad reklama na květinové čelenky?). Na druhý pohled pochopíte, že to opravdu vážně je. Někdo bohužel zneužil důvěru těchto nebohých žen a to, co mělo zůstat předmětem ezovíkendu na téma „Dej si život do pořádku“ (nebo maximálně předmětem e-mailu „Posílám video z víkendu“) se dostalo do éteru. Možná se to dokonce mělo dostat ven, ale asi nikdo neplánoval, že se z toho stane virál a účinkujícím ženám se bude smát celý internet. Což o to, na samotné myšlence toho videa není zase až tak nic špatného. Ovšem to provedení… To vzbuzuje mnohé. Na to, že je to poděkování mužům, tomu prostě chybí koule. Nebo možná spíš prsa.

Tak tedy, dnes vám chci poděkovat já milí muži! A vezmu si k tomu na vaši počest také květiny do vlasů.

Foto: Veronika Glogrová

Stejně jako ve videu bych vám mohla děkovat za to, že jste nám oporou, těmi rameny, o které se potřebujeme opřít. Pravdou však je, že jsem rameny často byla a jsem spíš já. A to vaše ramena z celého srdce miluji! Hned po vlasech, kterých se ráda chytám, krku, kterého se ráda dotýkám (nejraději jen letmo), očích, ze kterých se mi podlamují kolena a rtech, které si rozděluji do několika kategorií, mám ráda právě vaše ramena. Nejlépe nahá. Nemusím se o ně opírat. Nejradši je mám, když se nade mnou klenou jako gotický oblouk. Stejně tak vaše hrudníky. Nemyslete si, i ženy se rády dívají mužům na prsa. Napnuté tričko (nejlépe jednobarevné a úplně nejlépe černé nebo bílé) je přesně to, kvůli čemu bych se byla schopná mlsně olíznout, kdyby to bylo společensky přijatelné. Koneckonců, ani zadek neujde naší pozornosti. Úplně nejkrásnější je, když vstane z postele a rýsují se na něm takové ty dva boční ďolíčky… A pak samozřejmě váš nástroj, to, co vám jako malé holčičky závidíme, protože nemůžeme čůrat vestoje – penis. Pamatuji si, jak jsem jako malá, asi šestiletá, chodila na bazén a protože jsem ještě nemohla sama do dámských šaten, musela jsem s taťkou do pánských. Kolem fukarů v sušárně stálo v průměru dvacet chlapů, jimž moje šestileté oči dosahovaly právě do slabin. To místo mě ohromovalo. Penisy mě vlastně fascinují dodnes. To, jak se z malého bezbranného korýška stane nebezpečná anakonda je nesmírně vzrušující a nepřestane mě to nikdy udivovat. Já vím, zatím jsem mužům za nic nepoděkovala a jen tu velebím jejich těla. Odpusťte mi to. Muži ženy také často hodnotí nejprve podle vzhledu a teprve až potom podle dalších kvalit, a přestože to neschvaluji, tak mi to dnes neberte. Pro jednou jsem taky jen povrchní. Ale nejsem žádný sexuální predátor. Miluji muže se vším všudy a chci jim vzdát hold.

Ale teď vážně.

Díky, za vaši odvahu. Kterou většinou máte.
Díky za vaši sílu. Kterou máte určitě.
Díky i za vaši projevy slabosti (pokud nejsou příliš časté), protože na nich není nic špatného.
Díky za vaše spontánní nápady.
Díky za to, že jdete do věcí po hlavě a umíte riskovat.
Díky vám za to, jak se dokážete pro věci nadchnout a vytrvat u nich. Minulý týden jsme zaslechla v autobuse konverzaci několika chlapců, asi druháků ze základky. Posmívali se jednomu z nich, že má jako koníček sbírání letadel. Klučík jim na to odpověděl, s patřičně zvýšeným hlasem: „Ale je to moje vášeň!“ . Přesně tenhle zápal na vás miluju.
Díky, že se umíte rychle rozhodnout. A že máte tendenci věci spíše zjednodušovat, než komplikovat. Tedy někdy určitě.
Díky, že neděláte zbytečné cavyky.
Díky za to, jak umíte pečovat, když chcete. Například o svá milovaná auta nebo kola. Ale i o nás, když na to přijde.
Díky za vaše gesta. Rázné mávnutí rukou na znamení NE, když se snažím vytáhnout peněženku a zaplatit.
Díky za váš humor, který je často politicky nekorektní, ale stejně mě rozesměje.
Díky za to, že na rozdíl od nás žen většinou víte, kdy máte mlčet.
Díky taky za to, že nás umíte pořádně… vy víte co. Často je to přesně to, co potřebujeme nejvíc.
Díky, že nás motivujete a táhnete dopředu.
Díky, že nás máte nejradši nenamalované, nebo to aspoň často tvrdíte. Ani nevíte, jak rády to slyšíme (a o to raději se pro vás potom na slavnostní příležitosti zdobíme).
Díky, že nás necháte houpat se s váma na houpačce, která stejně nejlíp funguje, když jsou síly vyvážené. Díky, že se můžeme navzájem doplňovat.

Takových díky by mohlo být ještě mnohem víc, kdybych poznámku v diáři objevila dřív a řádně se na ten MDM připravila. Tak tedy alespoň všechno nejlepší, mužové! Opravdu vás potřebujeme, ať už jste naši dědové, otcové, bratři, kolegové, manželé, milenci nebo kamarádi, ať už jsme my ženy emancipované nebo ne. Jste naši klenoti, jste do ráje cesta, přesně jak zpívá Maruška Rottrová.

Díky. Posílám pusu. Vy víte kam.

Zdroj: youtube.com

2 komentáře: „Mužům

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s