Kultura a společnost

Fialová

Tento týden jsem na podzim vyzrála kulturou. A fialovou, která mi prý sluší.

V pátek jsem se dostala na druhou premiéru představení Oběd u Wittgensteina. Do divadla mě pozvala kamarádka, já jsem si samozřejmě nezapamatovala, na co jdeme, takže jsem pak byla příjemně překvapená, že jdeme přesně na to, o čem jsem se ráno v autobuse dočetla v nové Heroine (ano, to, co tak často sdílím na Facebooku bude pro velký úspěch vycházet i jako tištěný magazín). Obsazení skvělé, očekávání asi velká, čemuž odpovídala spousta známých tváří v hledišti. Za mě: výborně udělaná scéna – velký bílý prostor, kterému dominuje krbová římsa, skrz kterou herci procházejí, naprosto dokonale vyjádřil velký dům, ve kterém se toho hodně odehrálo a co postupně odkrývají tři sourozenci, kteří se zde shledávají. V hlavě mi utkvěla především scéna, ve které se Saša Rašilov cpe vanilkovými věnečky, jinak to pro mě bylo příliš plné sofistikovaných slov a teatrálních gest. Jistě, šlo o komplikované drama o ještě komplikovanějších sourozeneckých vztazích. Možná, že jsem si coby divadelní plebs měla hru nastudovat trochu dopředu. Takhle na mě největší dojem udělaly dlouhé šaty Zuzany Stivínové poseté fialovými flitry. Takové šaty bych taky nutně potřebovala. Sice nevím, kam bych je unosila, ale byly dokonalé a nemohla jsem z nich spustit oči. Když se řekne flitr, představím si nevkus, ale tyhle šaty měly svým způsobem vkus, byly dokonale střižené a ta jejich fialová se úžasně skvěla na bílém pozadí.

Ve čtvrtek jsem si dala pořádnou dávku emocí na koncertu americké zpěvačky K Flay. V Čechách ji znají hlavně proto, že tu dělala předskokanku Imagine Dragons, já jsem na ni původně přišla taky úplně náhodou, ale zanechala a zanechává ve mně opravdu hodně. Není jen zpěvačka, pro mě je hlavně skvělá textařka, v jejích slovech je toho tolik, pojmenovává sice obyčejné věci a stavy, ale tak, že mě to samotnou inspiruje a určitě ji budu citovat ve své knize (kterou si možná už brzy nadělím). Neviděla jsem ji poprvé, byla jsem na ni už před dvěma lety v Berlíně. Tam to ještě byla temná K Flay s výraznou černou dolní linkou, přesně takovou, za jakou jsem se schovávala v pubertě, večer vykopla mou oblíbenou písní Giver (ve které jsem se tenkrát hodně shlížela: „I let a stranger in my bed, I pretended you were him, ‚Cause I needed to feel wanted“) a i když to byl koncert skvělý, panovala tam trochu stísněná atmosféra. Bylo to nedlouho potom, co došlo zase k nějakým teroristickým útokům a tak jsme s kamarádkou Veru průběžně kontrolovaly únikové východy. Tenkrát byla K Flay takovou Billie Eilish, ale pro dospělé, protože už měla a má něco za sebou.

Pražský koncert byl trochu jiný. K Flay svým novým albem Solutions totiž tak trochu propaguje to, že být v pohodě je zase znova cool (K Flay o desce říká, že v době každodenního stresu a sociálních sítí je úsměv tak trochu znakem rebélie a být opravdu šťastný vyžaduje odvahu). Není to jenom v jejích písních, které mají o poznání optimističtější texty, ale taky v ní samotné, není černá, je celá v bílém, směje se a osvětlovačí za ní také střídají barvy, především barvy její nové image a jejího nového alba, mezi kterými je příjemný odstín fialové. Přestože nestojím přímo u pódia, v jednu chvíli se s K Flay střetnu pohledem, ano, jsem o tom přesvědčená, že ten povzbudivý pohled patří jen mě. Stejně jako píseň I like myself most of the time:

Everybody wants to be the girl
Everybody wants to be extraordinarily beautiful
Everybody wants to rule the world or the room at least
And assume that they’ll be the one with a crowded funeral
Everybody wants to have the time
Everybody wants to count their calories, and money, and their likes
Baby, my job is just to rhyme, and I’m fine with that
Don’t concern myself with all of the lives I might’ve had

I like myself most of the time
This ain’t a crime, this ain’t a crime
I like myself most of the time
Is that a crime? Is that a crime?

I don’t like myself some of the time
No, I don’t like myself some of the time
‚Cause I fuck up a lot and fall behind
No, I don’t like myself some of the time
When I write songs and tell myself it’s art
And I drink alcohol ‚til I see stars
When I isolate myself ‚til I’m too proud to ask for help
When life gets hard, ‚cause life gets hard

Po koncertě jsem tak High Enough, že si kupuju v merch stánku několik fialových položek: nálepky (naprosto zbytečné), ponožky (těch není nikdy dost), ledvinku (já vím, pravděpodobně si ji nikdy nevezmu na sebe) a mikinu s kapucí (která je ale vážně moc pohodlná). Jednou se s K Flay setkám osobně, ale nejlíp, až ji budu mít opravdu ocitovanou ve své knize, kterou jí věnuju. Jestli vznikne, tak to bude částečně i díky ní.

Co mají oba koncerty společného je to, že jsem na ně šla s kamarádkou Veru a taky to, že jsme na oba koncerty vzaly Verčiny dcery, obě ještě v nenarozeném stadiu. V Berlíně o první dceři Veru ještě netušila, tento koncert už hrdinně odstála s šestiměsíčním břichem. Doufám, že to obě její dcery poznamená a že z nich vyrostou sebevědomé ženy, tak jako K Flay, která zpívá o blbých věcech, nebojí se přiznat slabost, ale nakonec se má ráda takovou, jaká je. Já vím, že je to v dnešní době neustále omílané klišé, ale ono to opravdu ještě pořád není automatické. Doufám, že budou obě Verčiny dcery vyrůstat v době, kdy už zdravě sebevědomé ženy budou samozřejmostí a kde nebude označení „silná žena“ hanlivé.

Přemýšlela jsem, jestli by mi taky na ten podzim nezlepšilo náladu konečně si založit Instagram, ale jelikož tato fotka je důkazem toho, že neumím selfie, tak jsem tu myšlenku zase zavrhla. Kdo by to nepochopil (chápu, není to jednoznačné), na této fotce prezentuji všechny věci, které jsem si koupila na koncertě K Flay. Kromě těch nálepek teda, ty mám v ledvince.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s