Nezařazeno

Vojta

Dnešní příspěvek vzniká tak trochu na přání. Začínám být asi slavná nebo co.

Dva Vojtové, kolegové, mě obstoupili minulý týden na firemní akci. Když říkám firemní akce, zní to velmi formálně a distingovaně, ale tohle byla opening party nové prodejny, navíc pokročilá hodina, což už není ani trochu formální a už vůbec ne distingované.

Zatímco jeden Vojta blog pochvaloval a vyptával se mě na detaily, druhý Vojta rovnou udeřil: „Kdy napíšeš něco o mně?“  Ano, mohla bych o něm napsat, například to, jak skvělý je tanečník, dokonce tak skvělý, že když mě protáčel na vánočním večírku v jednom ze záklonu mě neudržel a pustil, což je noční můra všech dívek. „Máme tě snad začít každej z jedné strany líbat na krk, abys o nás napsala?“ pokračoval Vojta pobaveně. Druhý jen naprázdno polknul, protože by se do toho asi jen nerad pouštěl. Kousek opodál stála jeho přítelkyně, od které by rozhodně nikdo z nás nechtěl dostat přes držku. A tak jsme se jen smáli, já slíbila, že něco napíšu a bavila jsem se tou náhlou vlnou pozornosti, kterou mi zajišťuje můj skromný blogýsek a v ten večer taky možná moje modré šaty (poutavý příběh těchto šatů v případě zájmu ZDE, je to už starší kousek).

Nicméně Vojtové mi vnukli zajímavou myšlenku. Dokážu vůbec napsat něco na přání? Je to znak dobré spisovatelky, kterou já ještě nejsem? Lámala jsem si hlavu nad tím, co bych tak o nich, ať už jednom nebo druhém, mohla napsat. Co bych případně mohla napsat o otvíračkových party, protože to je silné téma, nerada bych však někoho, mě nevyjímaje, kompromitovala.

Zamyslela jsem se tedy nad jménem Vojta, co ve mně evokuje.

Možná to taky znáte, k určitým jménům se vám vážou určité historky nebo určití lidé a víte, že prostě takhle nemůžete nikdy pojmenovat svoje dítě, protože už tohle jméno budete mít navždy spojené s tou krávou ze základky. Vojtů moc neznám. Vojta pro mě byl vždycky spíš blonďák, v outdoorovém oblečení značky Rejoice, takový ten dobrák s růžolícími líčky, srdcem Mirka Dušína a šibalským úsměvem. Můj Vojta hraje Dračí doupě, umí dračí smyčku a nepije jako drak. Je zodpovědný, solidní, je to přesně takový ten typ, kterého schvalují matky a moravské babičky o něm říkají, že je šikovný, což neznamená manuálně zručný, ale něco jako sympatický. Vojtové jsou v mých očích obětaví otcové a něžní milenci, kteří manželce večer namasírují chodidla. Vojtové jsou prostě hodní kluci. Nic pro mě. Teda ideálně úplně pro mě, zvlášť, když jsem si vygooglila etymologii toho jména:

Muž jménem Vojtěch je rozeným bojovníkem, bojovníkem za své štěstí. Mužské křestní jméno Vojtěch má slovanský původ. Jméno je složeno ze dvou slov. Prvním je polský výraz „woj” s významem „vojna”, „válka”, druhým je „ciech” s významem „radost”. Jméno se tak překládá jako „radost z války”, „radost z boje”, také „radostný válečník”, „posila” nebo „útěcha vojska”. (Zdroj: http://svatky.centrum.cz/svatky/jmenne-svatky/vojtech-113/ )

Možná bych měla poznat více Vojtů a přesvědčit se, jak to s nimi vlastně je. Pak bych taky dokázala napsat něco smysluplnějšího. Protože ne, na přání asi ještě úplně psát neumím. Sorry, Vojto.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s