Nezařazeno

První kvartál

Je to neuvěřitelné, ale už jsou to bezmála tři měsíce, co píšu tenhle blog. Možná je načase udělat si malou bilanci, jestli to vlastně k něčemu je, co mi to dalo a vzalo a tak podobně. Let’s be a little sentimental.

Nevím, co přesně jsem od toho čekala. Teda vím – zpětnou vazbu přece! A té se mi do určité míry dostalo. Spousta kamarádek a kamarádů mi napsala „Peti, super!“ , vybudovala jsem si celkem stabilní čtenářskou základnu složenou převážně z matek na mateřské, které se dokonce každou neděli těší a netrpělivě očekávají nový příspěvek. Tušila jsem, že mezi svými přáteli způsobím malý poprask, ale stejně je legrační si to vážně ověřit, například, že příspěvěk Sex education si hned v den publikování přečetlo 120 lidí. Od té doby sledovanost klesá, protože se snažím psát i o něčem jiném a dokázat především sama sobě, že nejsem jen parodie na Carrie. Jenomže asi jsem, protože prostě tyhle příspěvky táhnou. Sex prodává, jak je patrné i z následující statistiky.

Po Sex education, Dirty a Krizi mužství se sledovanost rapidně snižuje. Pořád mě ale každou neděli čte cca. 40-50 lidí a pro mě je to velká čest! Vždyť už jen to, že si v záplavě roztomilých psích a kočičích gifů na Facebooku někdo rozklikne zrovna můj blog! Považuji to za ohromný úspěch. Skoro jako včerejší druhé místo v mé věkové kategoii Běhu pro paměť národa. Jen jsem si tak běžela do rytmu svého playlistu, na konci jsem trošku přidala, když mě předběhl taťka a teď ze mě snad ještě bude běžkyně! Třeba to podobně vyjde i s tímhle blogem a jednou opravdu uvidím svoji knihu na pultech.

Krásný na tom taky je, s jak protichůdnými názory jsem se setkala:
„Mluvíš mi z duše, Peti! Tohle přesně jsem taky zažila!“
„Takhle bych to teda nikdy neřekla.“
„Já tě vlastně vůbec neznám, Peti.“
„Já chci taky kamaráda na sex!“
„Já bych se teda v životě s nikým z Tinderu nesešla!“
„Ukážeš mi, jak ten Tinder funguje? S kolika klukama už ses sešla?“
„Holka, ty se potřebuješ pořádně zamilovat, to je tvůj problém.“
„Trochu si tím kazíš pověst, představ si, že si to přečte nějakej kluk, kterej by tě chtěl. Po tomhle už nebude.“
„Je to vlastně úžasný manuál pro chlapa, jak na tebe.“
„Kluci nemají rádi přehnaně upřímný holky.“
„Ahoj, Peti, dlouho jsem se neozval, nechceš se sejít? U mě?“
„Teda Peti, já jsem si o tobě myslel, že jsi dáma.“
„Tak jsem si teda přečetl to o té krizi mužství a dobrý, nemám to!“

Někteří chlapci se začali bát, že jsem o nich taky něco napsala (a tento strach je u některých zcela opodstatněný, muhehe) a vyzvídají, jestli to hodlám publikovat. Někteří se vyloženě bojí, jiní si chtějí polechtat ego. Někteří mi dokonce radí, co tam mám napsat, na co jsem podle nich zapomněla… Ale o to přece vůbec nejde. A už vůbec se nechci svým psaním nikomu mstít (a že bych teda mohla!). Ať už budu psát o komkoli, rozhodně zůstane v anonymitě, s falešným jménem a dost možná i trochu pozměněným charakterem. Baví mě z několik postav vytvářet jednu.

Taky jsem se setkala se spoustou komentářů o mojí odvaze a vyrovnanosti, čím si teda vůbec nejsem sama jistá. Ale očividně dobře klamu tělem.
„Peti, ty jsi teda odvážná!“
„Peti, závidím ti tvoji odvahu!“
„Musím si tu knížku taky přečíst, taky chci být tak vyrovnaná jako ty!“
„Peti, rozhodla ses pro opravdu odvážný čin!“
„Takhle jít s kůži na trh, uvědomuješ si, že už to nejde vrátit, že?“
Co mají všichni s tou odvahou? Opravdu je v dnešní době slovo „vylízat“ tak kontroverzní? Nebo že by se to snad týkalo toho článku o duševní chorobě? Vlastně nevím, protože rozvinutých komentářů se moc často nedočkám. A ano, velmi dobře si uvědomuju, že to nejde vrátit, jakmile je to jednou publikovaný. Párkrát jem toho litovala, po některých pohrdavých pohledech od ostatních. Ale jak se říká „nothing interesting happens in the comfort zone“ . A lidi taky hodně zapomínají, takže třeba už po mně ve druhém kvartálu neštěkne pes.

Ale ještě k těm ohlasům:
Ozvalo se mi několik lidí, které jsem dlouho neviděla. O některých z nic jsem ani netušila, že je mám v přátelích. Najednou se se mnou chtějí kamarádit a to jsme se spolu nikdy příliš nebavili a já ještě ani nejsem slavná.
Ozvala se mi kamarádka, co učí cizince češtinu, jestli by nemohla některé pasáže použít v hodině. Prý ráda pracuje s autentickými texty.
Ozvalo se mi několik kamarádek s naprosto upřímnou žádostí o radu, ať už ve vztahu nebo v sexu. Vyslechla jsem je a řekla jim na to svůj názor, ale rozhodně se nepovažuji za žádného poradce. Jen je na tom krásně vidět, jak je blbý blog mocný. A jak snadno se dá manipulovat lidmi. I kdybych u každého příspěvku výslovně napsala, že to není čistě autobiografické, všichni si stejně myslí, že je. Spousta lidí vůbec nepochopila, že ty nejlepší zážitky si samozřejmě nechávám jen pro sebe nebo své nejbližší kamarády. Nabízí se tedy myšlenka začít psát ve třetí osobě, ale nevím, jestli to umím. Možná je to otázka spíš na čtenáře – čtete raději v první nebo ve třetí osobě?

Ať už tak či tak, tisíceré díky za každé přečtení a za každý komentář. Směle pokračujte v komentování, kritiky není nikdy dost a pokud vás můžu poprosit, dejte mi zpětnou vazbu nejen na obsah, ale i na formu. Chci se učit a zlepšovat, protože jsem zjistila, že to není vůbec lehké, každý týden něco napsat (což jste asi sami poznali na kvalitě některých příspěvků). Nemám žádný plán a píšu sem, co mě zrovna napadne. Kromě toho se snažím být dobrým člověkem (a dnes dobrou dcerou, nezapomeňte, co je za den!), pracovat, navazovat a udržovat kvalitní vztahy, titulkovat na zlínský festival, který začíná co nevidět, běhat, udat svoji první knihu a dopsat druhou, ale nepředbíhejme, protože všechno má svůj čas. Ale člověk má pořád o něčem snít, no ne?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s