Úvahy a inspirace

Únor bílý, pole sílí. Únor suchý… budem hluchý?

Tak jsem to taky zkusila. Nejen, že jsem si nepití dala jako novoroční předsevzetí (porušeno 10. ledna), ale v únoru jsem se rovnou přidala k facebookové výzvě Suchý únor. Zaplatila jsem peníze za to, že mi jednou za týden přijde e-mail, který mi oznámí, kolik dní ještě zbývá, jak vyzrát na kamarády v hospodě a že si třeba můžu dát i Birell. Jo a ještě by mi měly přijít poštou trenýrky s nápisy „suchej únor“, „nad obraz“ a tak podobně. Popravdě, dělám to celý hlavně kvůli těm trenýrkám (je 22. února a ještě nepřišly, takže mě možná někdo bonznul, že si je nezasloužím).

Otázka je, proč si vlastně myslím, že bych neměla pít a taky proč jsem to zase opět nevydržela (porušeno někdy kolem 12. února, asi, co já vím, neptejte se). Důvodů jsem měla hned několik. Jasně, novoroční detox, přece vydržím nepít, dokážu se bavit i bez alkoholu a tak dále. Stará známá písnička. Pro mě byla však hlavní motivace peníze, protože po Vánocích jsem byla trošku švorc a ono to „jdem na jedno“ se v Praze pěkně prodraží. A pak taky těch cukrů ve víně! Žádná pravda, ale bílá smrt. Já sice nepotřebuju vyloženě hubnout, ale pod pupíkem se mi to už začíná nebezpečně nadouvat, jako bych byla pořád dobře najezená. Můžu samozřejmě cvičit, ale s přibývajícím věkem mě to stojí víc a víc energie a únor není ještě moc energií nabitý měsíc, spíš naopak. Taky to přece nechci řešit jen povrchově, ale hloubkově, že jo.

Jak a proč jsem to tedy pokazila a břicho se tím pádem vydouvá dál?

12. února – S kamarádkou jsme se dlouho neviděly, tak si jdeme sednout. Želbohu jsme zapadly do baru, kde se zrovna konala salsa party a měli caipirinhu v akci. V létě jsem byla v Brazílii (viz níže) a prostě jsem musela ze studijních důvodů ochutnat, jakou mají tady v Praze. Ano, mohla jsem si dát nealko variantu, ale to by v podstatě byl jen led s třtinovým cukrem. Zase ten cukr. Tak jsem si radši dala caipirinhy rovnou tři.

15. února – Jedu domů na víkend a taťa mi volá, ať se z vlaku stavím na jedno, že už sedí v naší oblíbené hospůdce U Kuděje (první nekuřácká hospoda v Olomouci!). Když namítám, že nepiju, zaútočí na city – snad jedno malý si s tatínkem dám, to bych ho urazila. Aspoň si spolu popovídáme o životě. A koupí mi prý i nakládaný hermelín. To se neodmítá, když hanácký kolenovrt platí.

16. února – Jedeme s našima na zabijačku ke známým. V podstatě nic jiného než alkohol tam na pití není. Protože tam všichni zůstávají až do večera (a do večera času dost), pijou i řidiči. Domácí pivo, vína ze všech koutů světa, domácí pálenky. Navíc známým se narodila vnučka a nezapít ji, to by byl hřích. Statečně odolávám a skóre mi za celý den na čerstvém vzduchu zůstává jeden panák, jedno pivo na odmaštění, jedno víno. Suché víno a suchý únor je prý v pohodě, takže to víno se vlastně nepočítá.

*

Malé intermezzo – musím se taky pozastavit nad tím, jak je nefér, když se opije ženská a když chlap. Je to jako se sexem. Když ho má hodně chlap, je borec. Když ho má hodně ženská, je to děvka (ale o tomto stokrát propíraném tématu třeba jindy). Opilý chlap je lev salónu, tanečník, bavič, všechno, co udělá, je drsný a boží. Opilá ženská je zoufalá chudinka, co má problém. S alkoholem i se sebou. Přitom já byla tak dlouho cudná abstinující dívka! Naši mě museli v pubertě pomalu vyhánět ven, skoro mě nutili ochutnávat první piva apod. Nevadilo jim, že to se ségrou zkoušíme. Naopak to schvalovali, abychom se naučily pít a jen tak někdo nás lehce neopil. Mamka nám kladla na srdce tři zásadní rady:

1) Nemíchat.

2) Zapíjet vodou.

3) Vidět si vždy na sklenici, abych věděla, kdo a jak mi dolívá.

Bohužel tu poslední radu mamka získala z hodně kruté vlastní zkušenosti, kterou si pamatuju. Bylo mi asi osm (takže mamka byla sexy třiatřicítka), když se naši vrátili z vánočního večírku od známých. Taťa byl taky celkem podroušen, ale přesto dokázal mamku nést v náručí, protože nedokázala sama chodit. Nebylo to však tím, že by se sama takhle zřídila. Byla trochu nachcípaná, tak u známých pila jenom čaj a ti „dobří“ kamarádi jí do něho tajně přilívali rum. Moje mamka ráda pije čaje z hodně velkých hrnků. Věřím, že když se přidá citron a med, tak to nemusí být vůbec cítit. Viděla jsem ji tenkrát poprvé opilou a bylo to hrozné. Nevěděla jsem, co se děje, myslela jsem si, že je tak strašně nemocná, taťa ji uložil do postele a velice nemotorně se o ni staral, myslím, že ji dokonce nechal spát v pozvraceným tričku. Možná že i tohle byl jeden z důvodů, proč jsem dlouho nechtěla vůbec pít. Zatímco kamarádky začínaly pomalu obrážet noční podniky, já byla radši doma a i když jsem někam vyrazila, alkohol jsem zásadně odmítala. Všechno se změnilo na moje devatenácté narozeniny, kdy jsem se paradoxně opila do bezvědomí s kým jiným než s mamkou. Vytáhli nás tenkrát na večeři jiní známí, se kterými jsme se dlouho neviděli, sypali si proto popel na hlavu a chtěli mi udělat o to hezčí narozeniny. Začali jsme šampaňským. Ještě si pamatuju, že jsem poprvé ochutnala tequilu, rovnou na baru, číšník mě to učil pít i s celým tím rituálem. Vůbec nevím, jak jsme se dostaly s mamkou domů. Neví to ani mamka. Absolutně nechápu, že jsem zvládla vyjít schody k nám do 5. patra bez výtahu. Matně si pamatuju, že jsem zvracela do dřezu a chlemtala vodu přímo z kohoutku. V tu chvíli se vzbudil taťa, přišel se podívat, co se děje, a místo, aby mi podržel vlasy, tak to jen znechuceně okomentoval: „No to je odporný, když ženská zvrací.“ Díky, tati. Přitom jen o den dřív na tom byl taťa úplně stejně po firemním narozeninovém večírku (máme narozeniny během jednoho týdne). Nejen, že ani netrefil dveře, netrefil ani patro! Zvonil na sousedku pod námi, která mu shovívavě oznámila, že musí ještě o jedno patro výš. Taťa se tam dokonce zodpovědně vyzul, takže o to déle jsme ráno hledali jeho boty. Nenapadlo nás hledat o patro níž… Samozřejmě jsme chodily po špičkách, vařily kafe a tak dále. Stala se z toho zábavná historka. Ale když jsme se opily my s mamkou? Tak to taťa nezvádl. Přece večer šuhaj, ráno šuhaj, nemáme chlastat. Nestala se z toho zábavná historka. Taťa to rád vytahuje, aby mi připomněl, jak nezodpovědně jsem se chovala a co teprve maminka! Jediný, co v onu noc udělal, bylo, že po mně trochu utřel to, co jsem netrefila do dřezu. Vytáhl z koše na špinavé prádlo první věc, co mu padla pod ruku a vytřel to tím. Naneštěstí to byla mamčina drahá halenka, takže o to zábavnější byl následující den. S vypětím všech sil jsem po čtyřech dolezla do svého pokoje. Na mojí posteli spala mamka, protože nezvládla poslední schody do ložnice. Lehla jsem na zem vedle postele a nějak dodýchala do rána. Teď to skoro vypadá, že vlastně pocházím z rodiny alkoholiků. To snad ještě ne. Pocházím prostě z Moravy. A z České republiky. Tady se to tak nebere. Možná proto pak potřebujeme tyhle suchý únory…

*

19. února – Tinder rande. Tinder jsem si založila teprve nedávno (ještě zde určitě přijde na přetřes) a prostě bez alkoholu to nejde. Jednak si úvodní větou „promiň, nepiju“ vysloužím nálepku divné veganky, a to ani nejsem veganka a vím, že vegani alkohol pijí, ale víte, jak to myslím, slovo „nepiju“ v České republice znamená jediné: jsi divná. Nebo těhotná, ale to v mým případě zatím nehrozí a všichni to vědí. Na Tinder rande prostě nejde nepít. Potřebujeme se uvolnit. Kolikrát už chvíle, než to pivo vůbec donesou, je tak strašně dlouhá! Bez opory sklenky nedokážu moc dlouho poslouchat, v čem je lepší Star Trek než Star Wars. Ve většině podniků jsou navíc nealkoholické varianty mnohem dražší než ty alkoholické. Což by mi na rande nemuselo až tak vadit, platí on, ale ono stejně není moc o co stát. Ty domácí limonády jsou stejně plné cukru (!) a vyzunknu je mnohem rychleji než třeba dvojku vína, protože si je nevychutnávám. A pak, aby člověk chodil pořád čurat a musel se u toho na sebe dívat do zrcadla a pořád se upravovat, protože co kdyby z toho teda přece jen mohlo něco být, takže radši si pro jistotu ještě obnovím vrstvu rtěnky. Vybral hezký podnik, mají tu hezké záchody s orchidejí ve vázičce, relaxační hudbou a vatovými tamponky a tyčinkami do uší. Chápu ještě tak krém na ruce. Ten se hodí. Ale kdo by se na záchodech v restauraci odličoval? Jak by se asi Tinder chlapec tvářil, kdybych se vrátila odlíčená? Lekl by se? Že se mi něco stalo? Že mi není dobře? Všiml by si vůbec? Zkoušet to dnes určitě nebudu. A tyčinky do uší? No nevím, snad abych lépe slyšela přes stůl. Vím, že nemám tyčinky do uší používat. Ničím tím oceánskou faunu i floru a taky můj ORL doktor mi při posledním výplachu uší kladl na srdce, že ucho je samočistící orgán a že těmahle tyčinkama si ty uši akorát tak mrzačíme. Ale když ta nádobka z nějakého bambusu, ve které jsou tyčinky uloženy, se na mě tak směje… Už jsem si uši nečistila opravdu dlouho, tak si je jen trošku prošťouchnu, když už to tady je. Nemůžu odolat. Je to takový slastný pocit pošimrat se v uchu. Skoro jako orgasmus. Samozřejmě ale podlehnu moc a zatlačím si maz příliš na bubínek, takže mi ucho parádně zalehne. Neslyším na něj. Smrkám, snažím se zívat a zacpávám si nos, různě se na sebe pitvořím do zrcadla, ale nic. Vracím se ke stolu k Tinder klukovi a neslyším na levý ucho. Tím pádem začínám naprosto nekontrolovatelně mluvit víc nahlas. Stává se ze mě hlučná humpolačka a ani to není alkoholem! Možná proto se pak chlapec už ani neozval. Byla jsem moc hlučná. Stejně neměl pěkný zuby.

Vypadá to, že jsem slaboch a nedokážu odolat. Alkoholu, ani tyčince do ucha. Takže můj únor není nakonec suchý, ale hluchý. Hluchý jako celý ten měsíc vůbec. Něco mezi lednem, kdy je člověk odhodlán se snažit začít a březnem, jarem, kdy k tomu má opravdu energii. Zbytečný krátký únor. Ještě, že už se chýlí ke konci. Můžu zkusit třeba suchý březen. Nebo mokrý. Nebo nevím jaký. Možná nemusím pořád něco zkoušet a můžu prostě jen být. A pít.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s